|
Náměty na zajímavé hry a programy pro školáky o třídění odpadů |
 |
|
Popis V rámci dramatické výchovy hrajeme hru, kterou jsme sami vytvořili. Scénář: Divadelní představení – O zatoulané pilulce Postavy: stará popelnice pilulka papír – rodný list sklo – sklenice železo – pilka zkažené ovoce plastová láhev
Byla jedna pilulka, která žila spolu se svými sestřičkami v zlatíčku. Když byla vyrobena, dostala informaci, že má lidem pomáhat tišit bolest. Cítila se velmi důležitá „jsem krásně bílá a čisťounká a ještě pomáhám lidem“. Netrpělivě čekala v lékárně, kdo si ji koupí. Potom přišel ten slavný den. Koupila si ji maminka, kterou hrozně bolela hlava. Pilulka se radovala, budu pomáhat! Maminka si však vybrala z platíčka její sestřičku a ostatní uložila do krabice ve skříni. Jednoho dne se otevřela skříň, to tatínek se pořezal a hledal v krabici náplast. Jak tak posunoval krabicí, platíčko zapadlo mezi skříň a stůl. Tak plynula léta, tyto pilulky se již přestaly vyrábět, protože jejich místo zaujaly jiné, rychleji působící. Pak přišel onen den, kdy maminka dělala velký úklid a pilulky našla. Vzali ji a vyhodila do koše. Pilulka se ocitla v popelnici, nechápala, vše je zde hrozně špinavé. Rozhlédla se kolem sebe. Co to je? Tady je papír, kus železa, sklo, zkažené ovoce. Kdopak jste? Já jsem krásná bílá pilulka a lidé si mých služeb nevážily. Fuj, tady je to špinavé. Proč mám ležet mezi Vámi špindírami. Starý ohořelý papír se rozzlobil. Co si to dovoluješ! Já jsem býval rodným listem, ale můj majitel zemřel a příbuzní mě vyhodili. Víš jaká byla sláva, když si mne přinesli z radnice domů. Jak rád bych ještě sloužil. A co já? Byla jsem zahradní pilkou a zachraňovala jsem stromy, ale jednou mě zahradník zapomněl na zahradě. Já zarostla a zrezivěla. Přestože jsem léta sloužila, zlobili se na mne, když jsem zničila sekačku. Místo do sběrného dvora, putovala jsem do popelnice. A co já, plastová láhev, uhasila jsem žízeň dětí na výletě a teď mne dusí v hrdle hlína. Já zase byla slavnostní sklenicí, zdobila jsem skleník se svým číslem 50, ale pak přišel pád a skončila jsem zde. Já sem také nepatřím! Mám být kontejneru na sklo. Co když na mne některé neopatrné dítě sáhne. No a my se těšily, že z nás bude půda a posloužíme rostlinám. No a kam patřím já? Patřím do kontejneru na sklo nebo na papír? Ba ne, ty patříš do lékárny! Co budeme tedy dělat? Otevřený konec. Výstup: Děti radí, jak třídit odpady, aby se to už nikdy nestalo. Pomůcky Kostýmy vyrobené s odpadových materiálů Věková skupina 1. stupeň Čas Neomezeno Autoři námětu Mgr. Vrchotická, ZŠ a MŠ Husinec-Řež |
 |