Vážení čtenáři,

Vysočina. Ne Kraj Vysočina, ale Vysočina. To je společně s Prahou na rozdíl od všech ostatních krajů jednoslovný název našeho kraje. A tak vás možná napadne otázka, jestli je to jediná výjimka, nebo je Vysočina výjimečná ještě něčím dalším? Je to náhoda, že výhodu jednoslovného názvu, nebo chcete-li jména, má společně s Prahou Vysočina jako jediná? A nakonec nás třeba napadne přemýšlet i o tom, zda je to vůbec výhoda, jestli to třeba není naopak?

Osobně jsem přesvědčen, že jsme výjimeční, že naše Vysočina je výjimečná. Stejně jako Praha je i Vysočina rodu ženského, žádný jiný kraj již tuto vlastnost nemá. Zeptáte-li se proč, odpovím s úsměvem a zároveň i vážně. Vysočina stejně jako Praha je rodu ženského proto, protože je krásná.

Často svým kolegům, přátelům, známým i spoustě dalších lidí, které při tom svém životě plném setkávání a rozhovorů potkávám, říkám, že my, co žijeme na Vysočině, jsme vlastně strážci pokladu. Po těch téměř padesáti letech života na Vysočině jsem o tom bytostně přesvědčen. Krásná příroda, nádherné památky, malebná města a vesnice, zásobárna vody, potravin a energie. K tomu všemu vesměs slušní a pracovití lidé.

Proto je dobré si při tomto výčtu všech našich předností uvědomit dvě důležité skutečnosti.

Tou první je, že zdaleka ne všechno je naším dílem. Byla to příroda, nebo chcete-li Bůh, který nám umožnil žít na tak krásném místě, a byly to stovky generací našich předků, jež Vysočinu opatrovaly a kultivovaly směrem k její současné kráse a významu.