Kraj má k dispozici velký objem finančních prostředků a rozsáhlý majetek. Ve srovnání s hospodářskou sférou by se mohlo jednat o poměrně velkou firmu, jejíž prosperita je dána mnohými vnitřními vazbami i vnějšími vlivy.

Hospodaření s finančními prostředky a majetkem kraje se tak zdá jako velmi složité. Na první pohled to vypadá docela komplikovaně – tolik různých čísel a účetních operací, mnoho sestavených záměrů, projektů, jednání atd. Jde opravdu o kvantitu; to vše znamená pozorné soustředění, dlouhý čas, a tedy trpělivou práci.

Samotná podstata hospodaření je prostší. Nemohu utratit vše, co vydělám, musím si také ponechat rezervu na horší časy. Stejně jako v rozpočtu rodiny či ve strategii odpovědně hospodařící firmy.

Jenže v tom je právě háček. Velmi zřetelně jsem si to uvědomil právě v roce 2006 v době, kdy jsme rozhodovali o přijetí velkého úvěru na opravy našich silnic.

Pokud si úvěr bere firma či osoba podnikající, činí tak za jediným účelem – rozšířit a zlepšit svoji činnost, nabídnout trhu nový výrobek, novou službu. Vezme si tedy úvěr a koupí si například nový stroj, jenž potom vydělává peníze. Tím sám sebe zaplatí, a až se tak stane, začne přinášet dokonce i zisk. Úvěr na věci, které nevydělávají, taková firma pojmenuje spíše jako rozmařilost, nebo dokonce nesmysl.

Veřejnosprávní instituce, jakou je kraj, potřebuje úvěr na opravu silnic. Půjčené peníze jdou ale do něčeho, co nevydělává, a naopak to stojí další a další peníze.

Prostá ekonomická pravidla zde přestávají platit a musí nastoupit zdravý rozum, který říká: můžeme si takový úvěr dovolit? Za jak dlouho jej splatíme? Jak moc to ovlivní naše ostatní výdaje? Na takové otázky hledáme odpovědi a poté o nich rozhodujeme.

Zkrátka – hospodářský život veřejné správy se od ekonomiky podnikatelského sektoru liší. To ale neznamená, že by si samosprávy mohly dovolit plýtvání a nerozvážnosti, což v našem kraji dokazujeme každým dnem a každým rokem.

Miroslav Houška

radní kraje pro oblast majetku a financí