Vzdělávání dětí považuji za to nejdůležitější, co můžeme pro ně samé, pro Vysočinu a nakonec i sami pro sebe udělat. Čím jsou lidé vzdělanější, tím je větší pravděpodobnost, že se jim bude v životě lépe dařit. A to nejen proto, že tak mohou získat lepší a lépe zaplacenou práci, ale hlavně proto, že se vzděláním přichází vyšší kultura života, kultivovanost a obecný rozhled. S tím vším pak jde ruku v ruce rozmysl, moudrost a správná životní rozhodnutí. Věci v životě se totiž nedějí na zkoušku. Nejdou vzít zpátky – je to naostro a na první pokus.

Rok 2007 znamenal pro školství na Vysočině především pokračování nastoleného směru – podporu vysokého školství a propojení vzdělávání s praxí v podobě vědeckotechnologického parku, rozvoj středního školství v souladu s potřebami trhu práce a podporu učňovských oborů a řemesel.

Vysoké školství je pro Vysočinu nezbytné – studenti, kteří na Vysočině dostudují, se budou pravděpodobněji snažit zde i získat zaměstnání. A věřte, že vysokoškolsky vzdělaných lidí je nám třeba. S tím souvisí i podpora vědeckotechnologického parku. Pokud budou firmy nacházet zázemí pro výzkum a vývoj přímo v našem kraji, budou zde umisťovat své moderní provozy, a naopak – studenti z Vysočiny budou mít velmi úzký kontakt s praxí.

Střední školy už dávno nejsou živelná zařízení bez koncepce. Dnes už umějí pružně reagovat na potřeby trhu, což znamená jediné – absolventi najdou snáze práci. A učňovské školství a řemesla jsou opravdu zemitým základem. Každá firma ze všech koutů Vysočiny po vzdělaných a prakticky připravených pracovnících volá.

Co se týká kultury, i zde byl rok 2007 dobrý. Přibylo nám například 17 kulturních památek tím, že je ministerstvo umístilo na seznam. Pokračovala také úspěšná krajská podpora obnově kulturního dědictví. Krajská dotace má tu vlastnost, že k ní musí přidat ještě peníze obec a vlastník. V roce 2007 se tak na Vysočině opravily památky za 65 milionů Kč. Díky grantu Edice Vysočiny vyšlo 20 nových knih o našem kraji a další a další počiny, o kterých se dočtete dále.

Školství a kulturu jsem převzala vlastně až v roce 2008. Rok předchozí tak byl stále ještě pod taktovkou mé předchůdkyně Martiny Matějkové a ráda říkám, že jsem přišla k dobře rozpracovanému dílu.

Jana Fischerová

radní kraje pro oblast školství a kultury